Candes

 

Bylo mi osmdesát, ale pořád jsem měl moc práce. Byl jsem stařík neposeda. Jednoho dne jsem musel jít do města Candes, kde se zle hádali kněží mezi sebou. Candes je padesát kilometrů od Tours. Většinu cesty jsme se plavili na loďce po řece. Zpozoroval jsem na řece vodního ptáka, jak loví ryby a požírá je. Řekl jsem, že je to obraz démonů. Leží a čekají na neopatrnost, chytí nepozorovaně a sežerou lidi hned a nikdy nejsou spokojeni jen s tím, co pozřeli. Poté jsem poručil ptákům, aby odlétli, kde nejsou vodní toky. Poté se tito ptáci zformovali do hejna a odletěli do lesů a hor.

Poté co jsem nastolil mír mezi duchovními v Candes, jsem cítil, jak mě opouštějí síly. Svolal jsem bratry a řekl jim, že umírám. Tu se objevil ďábel. Zeptal jsem se ho: „Proč zde stojíš, krvelačná bestie? Ve mně nebudeš mít nic pro sebe, ty ponuré stvoření. Očekává mě Abrahámova náruč.“ S těmito slovy jsem naposledy pozemsky vydechl.

 

Kontakt

Fandíme rodině, z.s. Náměstí Míru 136
34401 Domažlice
PetrJankovec@seznam.cz